Intro (sdělení pro potenciálního čtěnáře)

Hned zážitek z prvního dne mě nutí k zamyšlení, jestli vlastně není na škodu publikovat svůj cestovní deník online. Některé zážitky a dojmy, se totiž nedají vynechat, ovšem dát jim status online znamená něco jako svlékat se u otevřeného okna směřujícího do hlavní ulice. Zápisky z cest jsem si vždycky psala čistě pro sebe. Nemusela jsem řešit pravopis, spisovnost střídající se s nespisovností, obsah ani formu. Z okna se semtam stalo vokno, a nevadilo, že stékalo z řádky a bylo chybně odděleno čárkou. A nakonec bylo úplně jedno jestli jsem to vokno měla po vopici nebo do ulice:). Zkrátka až dnes, když jsem si teď na amsterdamském letišti sedla k prvnímu zápisu, mi došlo, že i když to třeba nikdo číst nebude, to někdo číst může.

Zdenál mi poradil, abych zápisky psala tak, jako kdyby to četl táta nebo šéf…Moc mi vlastně neporadil. Svoje zážitky se zkrátka pokusím zapisovat podle nejlepšího vědomí a svědomí a publikovat je navzdory tomu, že popsat někdy třeba ty nejobyčejnější věci tak jak se dějou, jak je člověk vidí, znamená leckdy vyvolat u čtenáře efekt pozdviženého obočí a nevěřícně kroutící se hlavy. Řeknete si možná "ta je blbá", ale já to aspoň zkusím. Neslibuju si, že to vydržím do konce cesty. Vzpomínky si zachovat chci, cestovní deník vznikne, ale je jen otázka mých sil a "spisovatelsky-diplomatických" schopností, jestli bude viset i na kutilkova.cz