Den pátý (neděle 13.1.)

V Leopardí zahradě se spí rajsky. Na FB k fotce z pokoje, kterou zveřejnil Zdenál, padl názor jestli se zpoza těch skel na pokoji netočí nějaká tajwanská lechtivá podívaná. To mě teda nenapadlo, ale je pravda, že to připomíná skla z výslechových cel US seriálů o "zlym a hodnym" poldovi. Dneska jsme nového moc neviděli. Bylo ošklivo a na Beitou to nevypadalo, tak jsme chtěli do National Museum of History, zjistit trochu víc o tom, jak to bylo s tím Chiangem apod. Výklad slova history je tady ale dost odlišný. Zatímco já si pod dějinami představím státní zřízení, jejich proměny a představitele, tak tady je historie čtyři patra plná misek (mís), výstavy tamního umělce a kaligrafie. Zkrátka jsme oba se Z.(Zet?:), zkusím mu říkat Zet, jak se bude tvářit) očekávali něco jiného. Zítra už ale pojedeme do Beitou na Hot springs i kdyby chumelilo, možná Zdenála přesvědčilo i to, že jsem někde vyčetla, že je Beitou vyhlášené jako bývalý nelegální "Red district". Pozítří chceme do Pinglinu, čajová plantáž, muzeum čaje apod.

Jinak mě dneska chlapci (právě teď, když píšu)sedící po obou mých bocích v kavárně, nutí se zamyslet nad tajwanskou módou. Je tady řekla bych docela dost nadprůměrně udržovaných kluků. Rozhodně tu u kluků frčí kovové cvočky na košilích, zirkony v uších, šílené barvy přelivů, účesy jako podle Jakuzy- patky, ocásky, ofinky, přehazovačky, přehazovačky přes vyholenou půlku hlavy atd., lakýrky, hogofogo tepláky- tzn.že musely být asi drahé, že v nich chodí do kavárny / nebo mají oblibu v Bronxu? / nebo jim to je úplně šumák?- nezdá se, hipsterovské brýle - tzn.výrazné obroučky, ale bez skel- to mi připadá hipsterovský až na půdu (tady nelze použít spisovnou), leopardí vzory…jé leopard, zase (popisuju pouze kolemjdoucí osazenstvo kavárny).

A kabelky. Chlapecké kabelky. Vypadá to jako normální dámská, ale nosí jí kluk. Těch už jsem tu vážně viděla dost. Ale až takhle typických tu je jen pár kluků, ne že by to byla většina. Jiní kluci mi zas připomínají emo, někteří i japonská manga(komiksy, jak vystřižení z komiksu). Otázka je, jestli se stylizují do mang nebo jestli manga popisují asijskou mládež. Holky tu zase často šmajdají, jinak mě asi ničím nezaujaly. Šmajdají tím způsobem, že se jim při chůzi sráží kolena a tím nějak přijdou o plynulost výměny nohou levá za pravou, pravá za levou. Asi jako kdyby měly extrémní X nohy. Nebo je to od bot, na to už jsem taky koukla. Možná jim prostě nesedí boty a tím zaváháním uprostřed výměny nohou si tu vyzouvající se obuv zase nahodí, ale že by mělo cca 30% Tajwanek špatné číslo bot? 

Je zkrátka znát, že se od našeho pokolení odtrhli, když se dělila Pangea. A mně se to líbí. Např. v obchoďáku jsem dnes pořád cítila naprosto cizí vůně, až na pendrek(lékořici) v různé intenzitě. Všechna jídla, která jsme tu doteď na ulici jedly jsou chuťově úplně jinde. Přirovnala bych to ke gumovým medvídkům do kávy s octem. Ne, že by to tu dělali, i když by to určitě dělali, kdyby je to napadlo. Možná, že už to dělají. Zkrátka něco tak nemyslitelného se spojí v jedné chuti. Přesně takový pocit mám skoro při každém jídle. Pocit úplně jiné chuti, kterou mozek vůbec nečekal, ačkoliv některé ingredience znal z dřívějška. Třeba takový řízek, který jsme měli hned první večer. Nebo spíš něco, čemu by se u nás říkalo řízek. Bylo to kuřecí prsíčko, bylo obalené, bylo osmažené, mělo vzhled řízku, ale po polknutí jsem stejně chvíli zaváhala, jestli mi to nechutná, nebo jestli jsem spíš překvapená tím rozporem mezi vzhledem a očekávanou chutí.

Dnes jsme viděli pravděpodobně nějaké slavné seskupení. Dav kolem nás se začal formovat kolem schodů z obchodu a najednou se objevila pětice holek, pravděpodobně kapela, a nasedly za velkého haló do přistavené dodávky. Z. má video, ale pravděpodobně se sem videa nedají nahrát. Ještě to zkusíme.