Technické mezipřistání mě rozebírá.Slzím únavou.12hodinový let v sedacím ústrojí. Po odletu z Amsteru jsme kdesi nad Rumunskem proletěli soumrakem, nad Gruzií se zapíchli do noci a při přistávání v Bangkoku svítalo. Monitory hlásily Kaspické moře a Himaláje, ale v tý tmě z toho nic nebylo. Jen Díllí pročíslo noc trochou světýlek, snad deseti minutami světýlek. Asi velkoměsto:) V letadle jsem tak nějak nezavřela oči, což bude asi tou nabídkou filmů, a tak mám už na vrubu skoro 24hodin bez zamhouření oka. V letadle u nás sedí jakýsi český spolubojovník, který razí na jižní ostrov. S přestupy to má tedy ještě vyostřenější, protože do Christchurch doletí prý někdy během soboty(!!!)((dnes je pro mě středa) a do té doby plánuje pouze spánek letadlový a letištní. Zatímco my se v Taipei půjdeme zahrabat do asijských přikrývek, Jakuba čeká deset hodin čekání na letišti, přelet do Aucklandu, tam noc na letišti,pak finální let do Christchurch. No, snad to odpruží. Nicméně příběh velice podobný. Po šesti letech dal výpověď a jede poznávat.
Vzhůru do Taipei.
Žádné komentáře:
Okomentovat