Den šestý (pondělí 14.1.)

Dneska jsme se konečně vydrápali z hostelu před jedenáctou a stihli v McDonaldu snídani. Jsme s ním už trapný, ale asi ani jeden z nás by nemohl mít snídani, která měla víc jak dvě nohy nebo chapadlo. Počasí k nám má být od dneška milosrdné a to dneska platilo. Po ráno trošku chladněji, ale během dne se zase ukázalo sluníčko. 

Když se vrátím k tomu McDonalds, neměli tam na dámách na výběr a všechny toalety byly turecké. Většinou tady bývá na veřejných místech na výběr mezi turkem a klasikou, což už mě samotné překvapilo. Prvně mě to kdysi překvapilo v Litvě, tam měli pro publiky jenom turecké. V Litvě! Docela by mě zajímala taková tematická "geokulturní" mapa světa. 

A když jsem u té mapy světa, tak v Chiang Kai-shkově pracovně byla mapa světa, která by se mi líbila domů. Nebyla klasická jak jí známe my Evropani, tzn. na východě Japonsko až Nový Zéland, leckdy jenom Austrálie, na západě  od Aljašky po jižní Ameriku. Tzn. Pacifik vypuštěn a většina ostrovů Pacifiku v rámečku u pobřeží Austrálie. Jejich mapa světa má na východě východní pobřeží USA - východní pobřeží jižní Ameriky a na západě západní cíp Evropy. Tzn. v čoudu jen kousek Atlantiku, možná ani ne. Strašně mě překvapily vzdálenosti a rozložení ostrovů Pacifiku, strašně mě překvapilo jak daleko od USA leží Havaj! Dost se mi tím objasnilo, jak mohli Japonci doletěl do Pearl Harboru a neusnout po cestě. A taky už chápu ten "stěr" Margaret Thatcherové Reagana, když u něj ospravedlňovala, proč chce uhájit Falklandy. Tohle znám teda z Železné lady, žádná fundovaná učebnice, jen aby bylo jasno. 

Konec asociací, záchody a mapy opouštím.

Takže Beitou. Paráda. Metrem hezky až tam. Poněvadž jsme tajwanskou Lonely Planet moc neřešili, tzn. nemáme, tak jsme Public Hot Springs v Beitou hledali jen podle návodu z wiki. Který vlastně ani nebyl. No Hot Springs (dál HS) tam mají být všude, tak proč to taky řešit, že. Jsme si řekli. Tak vylezeme z metra v Beitou a jdeme k Informacím. Slečna nám řekla, že v Beitou je jen jeden Public HS, ať jedeme ještě jednu stanici do Xiu Beitou, tzn. Nové Beitou, kde jich je vícero. Já jsem měla z internetu načteno a nakoukáno obrázky z jedněch konkrétních HS, a ty měly být v Beitou. Tak jsme dělali, že se vracíme do metra, aby si slečna nemyslela, že jsme úplně pitomí, ale vylezli jsme přecijen ven jiným východem. Hned první mapa města po cestě nás k HS navedla. Najít šly náramně snadně na zdejší poměry. Vstupné 100TWD na osobu, no ok. Sice jsem z blogu jiného cestovatele vyčetla, že vstup má být 40TWD, ale inflace od roku 2009 mohla udělat své. Zaplatíme, chlapec u kasy nás pošle každého do jedněch dveřích. A zde už se naše příběhy rozcházejí. Za dveřmi byla plenta. Po jejím odtáhnutí jsem svému oku odhalila cca šest polonahých Tajwanek. Tak jsem radši zalezla zpátky s tím, že se aspoň zuju v předsálí šaten a zbytek tedy učiním mezi ženami. Zuju se, vkročím a po nahlédnutí na levobok od plenty zjišťuji, že toto není šatna, nýbrž toto je všechno. Pidimrňavé vnitřní HS s jednou nádrží plné postarších žen. Vzbudila jsem pozornost. Myslím, že rychleji jsem se odnikud nedekovala. U kas jsem se snažila s chlapcem dorozumět, že to nejspíš nejsou mixed outdoor public HS, které hledáme. Chlapec nerozumněl nic. Tak jsem ho náznaky požádala, aby mi vyvedl Zdenála. Zdenál vyšel, očividně stejně překvapen jako já. K plusu se musí chlapci ponechat, že peníze nám na požádání vrátil. Zdenálovo verze příběhu mě pobavila snad ještě víc. Pánové byli asi ještě starší než dámy a mnohem víc nazí než dámy. Ptala jsem se Z., co chtěl dělat? "Já bych se prostě převlík a chvíli poseděl." "Já jsem čekal, že s tím něco uděláš."

Dívka v informacích prostě měla pravdu. Nicméně nechápu některé zdejší stanice metra, protože vzdálenost stanic Beitou a Xiu Beitou je asi jako mezi tramvajovou Lotyšská-Podbaba. Tak jsme to došli pěšky. Všude pěkné mapy areálu, a tak jsme našli Public Outdoor HS. Přesně jak je znám z obrázků. Vstup přesně 40TWD. Tři kamenné nápustě   vody v kaskádě.

Fotit se v areálu nesmělo

Dole voda 35-38°C, uprostřed asi o 5°C víc, nahoře voda peklo. Po stranách dvě nádrže s ledovou. Nějací kanadští kluci nám vysvětlili co a jak. Z nejnižšího (cca 35°C) po 5minutách do ledového na 1minutu, pak prostřední - ledový - voda peklo - ledový. Musím říct, že jak se mi na počátku zdálo, že nelze vlézt do jiného než do nejnižšího teplého, tak jsem nakonec vlezla do všech a až na voda značky peklo mi to bylo příjemné. Nahoru jsme vlezli, ale stálo to tisíce mrňavých jehliček v tříslech, nohách a všude v těch partiích. Klucí tajwanský tam seděli jakoby nic, ale červení byli jak raci. 

Odpoledne už jen Xingtian Temple a obědovečeře na ulici.