pondělí 28. ledna 2013

Den dvacátý (pondělí 28.1.)

Ranní praní vlasů byla otužovací záležitost. Přes noc nám říčka pěkně vystydla a při prvním vkročení do vody mě až bodlo pod kolenem. Pak jsem konstatovala, že bez krkolomných pozic mistra jógy si v tom mělkém toku vlasy neumyju. Zvolila jsem pozici ve stoji rozkročném, kolenou povolených, zadečkem k mostu a tváří ke dnu a začala se potápět v patnácticentimetrové hloubce. Protože to fakt nešlo, tak jsem houkla na Z., aby mi podal právě domytý hrnec od večeře. Tak jsem si z boku se polévaje hrncem, umyla vlasy. Mám další zářez v kategorii zálesácké hygieny Fenování za jízdy autem si odfajfkovat nemůžu, protože auto můj fen neutáhlo.


Už od pátku řešíme problém s datovým tarifem k naší NZ telefonní kartě. Pořád hlásí, že jsme mimo signál, čemuž se např.uprostřed největší vesnice v regionu špatně věří. Z toho důvodu jsme zjistili výsledky prezidentských voleb až dnes odpoledne.
Dnes jsme měli takový poflakovatější den. Opět jasno, i když docela foukal vítr. Jeli jsme do města Oamara kvůli poště, nákupu, benzínu a internetu, ale hlavně kvůli Blue a Yellow Eyed Pinguins colony/ kolonii dvou druhů tučňáků. Po cestě jsme míjeli asi tři vodní hráze na jedné řece, které by podle průvodce měly patřit do kaskády z dvanácti hrází, na nichž je velká vodní elektrárna zásobující NZ třetinou energie. Ale nevím jestli se tomu dá věřit, občas tam píšou pěkné hovadiny. Jako např. z dneška mám skvělý názorný příklad. V Oamaře je velká zahrada Oamara Gardens. V průvodci píšou, že největší lákadlo z celé zahrady je pro děti několik klokanů a lam na úplném konci zahrady. To jsem zpozorněla, protože klokana na živo jsem ještě neviděla. Zdenál už se taky viděl, jak krmí vačnatce, tak jsme se tam skoro rozeběhli. Já už ho viděla v barvách, jak je asi velikej, kolik skočí do dálky. Zdenál přemýšlel, čím to bude krmit…až jsme došli na konec zahrady, nikde žádné děti, žádná voliéra, klokan ani lama. Tak nevím jestli jim od roku 2008, kdy vznikl slavný český překlad Rough guide NZ stádečko nevychcípalo, ale orientační tabule v zahradě vypadala starší a o zvířatech až na voliéry tam nebyla ani zmínka.
V zahradě jsme se naobědvali a čekali do odpoledne, protože to by se měli tučňáci vracet z moře na noc na pláž. Kolonie modrých tučňáků mě tvrdě zklamala, protože místo s jedinou přístupovou cestou k dané pláži bylo obehnané plotem a vstup byl možný jen za kapitalistické vstupné. Jak by ne, můžete si pak sednout na tribunu pro 350lidí a sledovat návrat tučňáků s animátorem zábavy. Už jen pán s hotdogy, roztleskávačky a maskot a bylo by to dokonalé. Chápu, že jde možná o soukromý pozemek, ale neexistuje nějaké věcné břemeno nebo něco, čím by se dalo takové hlouposti zabránit? Ty tučňáci přece ničí majetek nejsou nebo snad chodí na pláž za gáži? Prostě odpad.
Tady mě ale zase průvodce podržel, protože nás navedl na druhou pláž s kolonií žlutookých tučňáků. Tam jsme zůstali skoro tři hodiny až do západu slunce a čekali, kdy se vynoří. Po celou dobu se na pláži povalovali tuleni. Jejich život mi odedneška vrtá hlavou, protože někteří se za celou dobu sotva hnuli. Pár se jich odplazilo hrát si do vody, jeden se převalil na bok, ale jinak nulová aktivita. 


Až do ledna by se mělo na pláž vracet na stovku tučňáků, protože chodí krmit svoje mladé. Asi proto, že je konec ledna, tak jsme za tři hodiny viděli dva, a to jenom díky francouzskému postaršímu páru, který nás asi za statečnost při čekání upozornil na opačný konec pláže(cca 150metrů)a nabídl svůj dalekohled. Ale jo, viděli jsme je, hezoučcí jsou.
Dnes spíme v DOC sajtu kategorie ST, v Glencoe reserve. 

Žádné komentáře:

Okomentovat