Den patnáctý (středa 23.1.)

Úspěšný den za námi. Spala jsem sladce jak neviňátko. Trošku moc živé sny o štípnutí nějakým hmyzem ve tvaru kuličky, ale jinak mě probudilo až dopolední vedro. A svědil mě nějaký štípanec na zádech. Radši neřeším spojitost se snem.

Hned na desátou ráno přijel na prohlídku vanu nějaký Němec. Auto asi v lepším stavu než včerejší van Francouze a van jiného Němce, jehož autu jsme pracovně, čistě k rozlišení od ostatních shlédnutých aut, říkali "Safari". Jedno, když to teď vidím zpětně, horší než druhé. 

Když autům nerozumíte, jediné čeho se tu dá držet, je platná WoF(Warrant of Fitness, tzn. něco jako naše kontrola na STK) a rozsáhlost dokumentace o opravách auta úměrná k najetým kilometrům. Když někdo říká, že něco opravil, ale nemá o tom dokumentaci, tak to samozřejmě nemusí být pravda. Když někdo nemá ani jeden papír a nemá platnou WoF, a navíc nemá registraci, tak se vyplatí autům rozumnět nebo aspoň dělat, že rozumíte a negotiate a negotiate(smlouvat a smlouvat). Co nejnižší usmlouvaná cena totiž znamená, že v budgetu potom zůstanou chechtáky na případnou opravu. 

U první prohlídky se nám vysloveně klepala kolena a v podstatě jsme nevěděli, na co se ptát. 

U druhé jsme alespoň otevřeli kapotu a pod ní šroubovali všemožnými víčky, lomcovali koly, projeli se kolem bloku a vytáhli to nejlíp na 100km/h(víc se nikde nesmí), jestli někde něco nepíská. Lehnout si pod auto a dělat, že rozumím podvozkům také není od věci. Pročutat blatníky, jestli nepadá rez, je základ. A protože tohle všechno je od kluka věrohodnější, tak jsme si od třetího auta role rozdělili. Z. byl tišší společník a oběhával "points of interest" na autě. Já jsem se naučila slovníček anglického výraziva a zapisovala si. S majitelem jsem nezávazně probrala, zda-li se chytá u základních pojmů z automechaniky, a zda-li svoje tvrzení může podložit dokumentací. Na závěr jsem udělala pár fotek vanu, aby se nám nepletly a také fotku poznávačky. Podle poznávacího čísla auta se dá na carjam.co.nz zjistit, jestli nejsou k autu vázané nějaké money ownings, pokuty a celkově dluhy, které bychom s nákupem auta podědili. 

U třetí prohlídky už jsme drželi "poker face", ačkoliv ve výsledku z toho stejně nevyšlo žádné z aut líp. Až na Safari auto, které jsme vyřadili i jako laici.

Na čtvrtou prohlídku přijel, překvapivě, Čech. O co lehčí je bavit se o tom česky, ačkoliv o co těžší je udržet poker face, když tady se bavíme mateřštinou. Aleš autům očividně rozumněl, na autě udělal spoustu práce, podloženou dokumentací, kterou schraňoval i od předchozího majitele(cca od roku 2006). Auto umyté a celkově v nejlepším stavu.   Cenově bylo nejdražší z těch čtyř, ale pořád v rámci našeho plánovaného budgetu, i když na jeho hraně. Vsázíme na kvalitu. Čas ukáže, jestli to byla dobrá sázka. Musíme ještě vyčkat na převod peněz z ČR do kiwibanky a můžeme vyrazit na cestu. Snad už tu budou zítra.Vítej v rodině Toyoto Estimo Emino 1994!

(Za svůj anglický slovníček automechanika děkuji opět Davidovi do Aucklandu.)