Moc jsme toho nenaspali, protože budík byl nařízen na nemilosrdných 3:45 h. Včera jsem ulehala s decentní zimnicí a lehce zvýšenou teplotou. Nebylo mi zrovna hej. Ráno to bylo oproti večeru lepší. Na letiště nás dovezl táta pár minut po páté. U check-inu nekonečná fronta Asiatů. Nekonečná doslova, protože jaksi nerespektovali pravidla fronty a vytvářeli hrozen- tzn. hluk kolem prvního v pomyslné frontě, která se tím pro nás stala nekonečnou. Všichni aslespoň jednu kartonovou krabici metr na metr.
Při vzletu se rýmička projevila naplno. Pocit ne nepodobný prorážení jehlice ušním bubínkem. Pak se ještě přidala palčivá bolest podbřišku a nějak tak mi začalo docházet, že na 9.1.2013 mi moje imunitní ani reprodukční orgánoví nenechá ještě nějaký pátek zapomenout. No s chřipkou se počítalo, ale se zradou ženského zacyklení to byla podpásovka. Obzvlášť, při pomyšlení, že s hygienickou taštičkou a lékárničkou se uvidím až na točícím páse v Taipei. Tamní duty free drogerie mě zachránila. A taky platíčko acylpyrinu v kapse, kterou jsem brala jen kvůli tomu, že přece neodjedu s jednou kapsou prázdnou, když jedu na půl roku… Teď už vzhůru do letadla nach Taipei.
Při vzletu se rýmička projevila naplno. Pocit ne nepodobný prorážení jehlice ušním bubínkem. Pak se ještě přidala palčivá bolest podbřišku a nějak tak mi začalo docházet, že na 9.1.2013 mi moje imunitní ani reprodukční orgánoví nenechá ještě nějaký pátek zapomenout. No s chřipkou se počítalo, ale se zradou ženského zacyklení to byla podpásovka. Obzvlášť, při pomyšlení, že s hygienickou taštičkou a lékárničkou se uvidím až na točícím páse v Taipei. Tamní duty free drogerie mě zachránila. A taky platíčko acylpyrinu v kapse, kterou jsem brala jen kvůli tomu, že přece neodjedu s jednou kapsou prázdnou, když jedu na půl roku… Teď už vzhůru do letadla nach Taipei. 
Žádné komentáře:
Okomentovat