Den šestnáctý (čtvrtek 24.1.)

V dopoledních hodinách nám přišly peníze na kiwi účet a tak jsme se s prodejcem auta Alešem domluvili, že se odpoledne sejdeme, ať náš obchod zpečetíme. A tak jsme sbalili pár svých švestek a přejeli k němu domů do Hooker street. Alešovými slovy, "ulice děvek", aby se nám to líp pamatovalo. Internetový převod peněz z kiwi na kiwi má tu výhodu, že už za půl minuty, možná dřív, měl Aleš peníze na účtu. A všechno jsme to zalili pivečkem. Překvapivě se tu dá sehnat pravý Pilsner ve skle, i když jen v 0,33 l.

Aleš už je na NZ 16 měsíců, pracuje teď v ChCh jako elektrikář. Jestli se vrátit domů, prý zvažuje. Jeho přítelkyně Martina je tu s ním od začátku, předevčírem začala pracovat ve zdejší botanické zahradě na okraji města, ale je to vystudovaná ekonomka. Všeobecně asi platí, že časem by se chtěli z ChCh odstěhovat jinam, i když zrovna ne do Aucklandu. Bydlení sdílí s Britkou a Kanaďanem, a ještě s jedním klukem, který tu momentálně není. Zaujala mě mapa světa v kuchyni. Byla plná zapíchaných špendlíků. Spolubydlící v tomhle domě totiž už asi tři roky, ještě dýl než tu bydleli v současném seskupení, provozují couchsurfing. Nejkurioznější byl špendlík zapíchnutý v Antarktidě. Tam prý bývalý spolubydlící byl na tříměsíční studijní stáži. 

Původně jsme chtěli dnes přespat už v novém pojízdném domečku, ale protože slovo dalo slovo, a tak dnes surfujeme na gauči v Hooker street. Na Zélandu hřejivé nabídky neodmítáme.

A o tom naše cesta asi je. Není úžasný ráno se probudit ve stanu a večer ulehat v domově nových známých? Jako kdyby ani nebyla náhoda, že jméno wifi je tu 42 je smyslem života.