Den 48.-50.(pondělí- středa 25.-27.2.)

V neděli a v pondělí jsme přespali na pro nás nepředstavitelně bezplatném overnight parkingu uprostřed města Paeroa u veřejných toalet. To se tady nevidí. Zet rozeslal zase nějaká CV a domluvil si dvě setkání s HR v Aucklandu na úterý. Dá se říct, že cestování momentálně házíme za hlavu a snažíme se naprosto minimalizovat naše výdaje a sehnat práci pro Zet, od čehož se bude odvíjet i místo, kde budeme bydlet a tedy i okolí, v kterém budu nějakou nekvalifikovanou práci shánět já. Spát po všech čertech mnohdy nezcela v souladu s pravidly a být přitom v rozumné dojezdové době od Aucklandu začalo být strašně vyčerpávající. Zhodnotili jsme, že nejlepší by bylo najít podnájem v Aucklandu a zkusit hledat přímo v epicentru. S tím, že pokud se do cca tří týdnů nezadaří, půjdeme spolu do sadů. Platit ale nájem nebo hostel v Aucklandu pro dva s nulovým příjmem a korunovým účtem v dolarové zemi by mě asi připravilo o nervy. Navíc mám motto, že se nesmí tlačit na pilu, jinak to drhne.

Když jsme dali pár svých hlav dohromady, došli jsme k rozhodnutí rozdělit se. Tedy, že Zet bude pár týdnů zkoušet IT v Aucklandu a já zkusím najít job mimo Auckland. Za pár týdnů se potom sejdem buď v Aucklandu nebo někde na poli. 

Takže od včerejška žhavím drát a rozesílám SMS a e-maily. Největší hlavolam pro mě byl vyplnit elektronický formulář u KFC. U políček jako Education (vzdělání) a Previous work experiencies (předešlé pracovní zkušenosti), Name and address of previous employer (jméno a adresa předešlého zaměstnavatele), Position held (pozice) a Main accountabilities (za co jsem měla zodpovědnost) jsem si musela hodně lámat hlavu jak spojit moji kvalifikaci s požadovanou kvalifikací ve fast foodu a přesvědčit je, že jsem ten na koho čekají. Svoje naděje vidím pro začátek spíš v nějaké food&accomodation, neplacené práci. To napětí, co se bude dít a kde nakonec budoucích pár týdnů budu mě zatím baví. Hlavně nemuset každý den řešit, jestli nedostaneme pokutu za nelegální nocování. Zatím, zůstáváme spolu, ale uvidíme co přinesou nejbližší dny.

Nalezeno v knihovně v Aucklandu. Důkaz mojí domněnky z Taiwanu, že mi někteří lidé připomínají manga. Zde se sice jedná o Japonce, ale co, že

S kulatinami 50. dne jsem se rozhodla zesumarizovat nám malé vysvědčení

"Epic fail" balení já: 3 podprsenky, 2 šály, 1 fén (he he he)

"Epic fail" balení Zet: společenské kalhoty, košile a obuv pro případ návštěvy "Národního" nebo "Plesu v opeře" ( Ieda ve "sežvejknut krávou, vyplivnut" stylu )

"Epic fail" balení oba: jedna společná nabíječka na dva MacBooky ( Ve světle možného rozdělení našich cest v budoucích dnech velice fatální chyba, ze které jako ne-IT osoba vyjdu s vyprášeným kožíškem já. Jako bolestné mi bude vyplacen iPad, ale ta chybějící tastatura, ta mi trhá žíly. )

"Epic fail" za ztráty: Zet za ztrátu (mimo jiné!) mojí nabíječky na telefon, což má za následek to, že jsem ho ode dne 10 nezapnula a pokud se musíme rozdělit při pracovních pohovorech apod., můžeme se dorozumět maximálně použitím šipkované, polohy slunce, fáze měsíce nebo kouřových signálů. Nehledě na to, že pokud bude volat potenciální zaměstnavatel, můžeme si střihnout o to, kdo telefonát přijme. Problém, který musíme rychle vyřešit.

"Thumb up" balení: naše rychloschnoucí ručníky imunní vůči zatuchnutí (tenhle palec nahoru patří mojí sestře), česká rozdvojka - věci, jejichž dopad na výpravu jsme ocenili až ex post

Místa pro zlepšení na příští zaoceánskou výpravu: přenosná baterie, z které se dá dobít telefon apod., spodní prádlo a všeobecně prádlo v jednom barevném odstínu, aby se dalo prát na co nejméně várek, invertor

"Spektakulární" úspěch: překonání ponorky

Nejvíc punková noc vzhledem k pravidlům freedom campingu: první noc ve vanu na odpočívadle uprostřed Rakaiy. Zpětně nechápu, kde se v nás vzala odvaha přespat uprostřed města, 200 metrů od "police patrol station" a nedostat za to pokutu(!!!).

Hygienická "cesta tam a zase zpátky": od klasické sprchy přes solární sprchu k řekám, jezerům, umyvadlu na odpočívadle, nalvhčenému rohu ručníku až po rekordní čtyřdenní hygienický půst, zakončený koupelí ve veřejném bazéně. Kdyby nám za celou cestu nepršelo jenom jednou, určitě by přišlo i koupání v dešti.

Nejvíc punkové připojení k wifi: Včera na odpočívadle u čerpací stanice Mobil. Jen tak jsem na počítači zkusila zapnout wifi, protože free wifi tu není samozřejmost. Kupodivu tam časově omezená free wifi byla. Po vypršení času Zet změnil MAC adresu počítače a tím opakovaně získával časově omezenou free wifi.