Den 31.-33. (pátek-neděle 8.-10.2.)

V pátek ráno jsme vystřelili z Lake Ianthe a zastavili se až v Hokitika. Malé měsečko s otevřenou přátelskou knihovnou. Dodělat resty mi zabralo skoro celé dopoledne. Z. už začal pokukovat po pracích. Potom jsme vyjeli na Pancake Rocks. Docela dost zajímavé pískovcové útvary, které opravdu vypadají jako palačinky nebo tenoukaté placáčky naskládané do bizarních útvarů.

 

 Opět přišlo na přetřes téma, kde přespat. DOC zase zapomněli pár set kilometrů zasadit nějakou kempsajtu do své "great" sítě. Dalo by se tam klidně ještě den procházet, ale nechtělo se nám platit peníze za komerční kemp (nesmyslně drahé, cca přes pětistovku Kč na noc) a na spaní na čenoru jsme zase měkkí, takže jsme vyrazili do Arthur's Passu, kde se to DOC zase hemží a není to zas až tak daleko. Krom toho to má být malebný průsmyk skrz Jižní Alpy z Greymouth do ChCh. Malebný docela i byl, ale jvíc nás zaujalo setkání s "kea". Je to horský papoušek a opravdu jako papoušek vypadá. jen trochu "vyžranej" a s vizáží, jak kdyby zrovna prolítl křovím. Potkali jsme ho na vyhlídce v průsmyku. Balancoval zrovna při chůzi zábradlí. Nakláněl se přitom zleva doprava a vykopával nožičky jak společensky unavený námořník nad ránem. Měl nepraticky dlouhé drápky, až to vypadalo, že o ně zakopává a při každém zakopnutí ho z těžiště odfoukne vítr. A ten tam teda doopravdy foukal. Strašně zvesela se jsme tím bavili dokud nepřeletěl na náš van. Nějaký místňák nám řekl, ať si ho odženeme,protože se kea rád baví ohlodáváním jakékoliv kaučukoviny a drobnými loupežemi.
Koneckonců na idnes.cz jsem narazila na ilustrativní příběh:
http://cestovani.idnes.cz/papousek-ukradl-turistovi-tisic-dolaru-f0l-/kolem-sveta.aspx?c=A130205_141313_kolem-sveta_tom

Páteční noc v DOC Avalanche Creek Shelter, zn.standard. Ráno jsme se vydali k 130m vysokému vodopádu Devils Punchbowl Falls. 

Pak jsme dělali zastávky kolem Arthurs Passu. Nejlepší Kura Tawhiti / Castle Hill Scenic Reserve. V průvodci to přirovnávali ke Stonehenge. Mírně kopcovitá travinatá krajina posetá pískovcovými balvany. Stonehenge to moc nepřipomíná, protože jsou kameny rozsypané opravdu nahodile a nevytváří ani vzdáleně žádný obrazec. Spíš ta myšlenka, kde se na té planině mohlo toliko šutráků vzít? 

Sobotní noc v DOC Wooded Gully, zn. standard. V noci jsem jednou byla nucená jít na malou a hezčí zářivější hvězdné nebe jsem asi ještě neviděla. Docela mě zamrzelo, že jsem si nakonec nevzala malou mapku hvězdné oblohy. Ačkoliv se na tomhle poli ani zbla nevyznám, líbí se mi představa, že koukám do úplně jiné části vesmíru než doma. Škoda, že nemáme zrcadlovku a nemohli jsme to vyfotit.

V neděli brzy ráno jsme vyrazili zpátky do ChCh a okruh jižní částí jižního ostrova se uzavřel. Dopoledne jsme strávili v bazénu v Jellie Parku. Dopřáli jsme si po 14 dnech člověčí sprchu a nechali si vytřást zadnice v teplém whirpoolu. Zrovna se tu konaly nějaké plavecké závody, tak jsme koukali jak to kiwi mládeži jde. Jedna holka mě zaujala, protože měla ve svých max 17 letech (poněvadž to byly závody mládežnické) už tři kérky, jeden tunel v uchu a piercing v dolním rtu. Jedno z těch tetování byla lebka s cylindrem a rudou růží v zubech. Zaujetím tou tetováží teď ani nevím na jaké partii těla byla. S tetováními všeobecně to kiwáci berou vážně. Přijde mi, že se tu tetuje daleko víc než v ČR, a to si nemyslím, že by se v ČR tetovalo málo. Problém je, že mi taky přijde, že jsou kiwáci daleko "vycpanější" než Češi, obzvlášť holky. Docela humorně se dá potom tipovat, kdy si kdo dal svoji kérku vypálit. Kérky se "stretchovým" efektem (ty nadbytečnými kaloriemi potrhané) jsou hříchy mládí. Nejlíp nějaký ornament vinoucí se pod pupíkem, kolem hrudníku až k pupíku nebo hezky vyvedená kotva na rameni. Za pár let se přerušovaně vinou jako telegram po nově vykynutých tvarech. Úplně nejkurioznější zástupkyni této skupiny jsem viděla v Invercargillu u Burger Kinga, symbolicky. Na levém ňadru, asi nad srdcem, měla vypáleno: STEVE. Bylo jí tak sedmnáct. Do druhé skupiny patří už strategičtěji promyšlenější zákroky. Malý symbol na kotníku nebo na bedrech. Většinou ho mívají třicátníci až padesátníci. Můj vztah k tetováním návštěvou NZ utrpěl. Pořád asi platí, že jestli budu mít někdy tetování, bude to miniaturní seznam nákupu na předloktí, zakončený nápisem: vyzvednout děti ze školky. U toho by alespoň s narůstající krátkozrakostí "stretchový" efekt nabyl praktičnosti.

Dnes noc v DOC Puhi Puhi, zn.standard u Kaikoury. Kaikoura je malé městečko, odkud se vyjíždí sledovat různí kytovci, tuleni a delfíni. Zajímavé pro mě je, že Kaikoura znamená v maorštině kai - jídlo, koura - rak. Dávný maorský cestovatel mu ho dal, protože si tu při své cestě nalovil raky. Takže kdyby někdy někdo překládal název Rakovníka do maorštiny, možná by mohl použít Kaikouru.