Den 35.-37. (úterý-čtrvtek 12.-14.2.)

Potom co jsme dojeli do Blenheimu se nám jaksi naše cesta po jižním ostrově a to, co jsme na ní chtěli vidět uzavřelo. Trochu jsme se poflakovali po Blenheimu a nějak tak přesně nevěděli co teď. Rozhodli jsme se začít pracovat na dalších plánech.

Oba máme nějakou představu o tom, jakou práci bychom tu rádi zastávali. Oba se shodnem na tom, že bychom nejdřív rádi zkusili štěstí pokud možno mimo areál jablečných sadů, vinic a cibulí. Takže Zet splodil anglické CV a cover letter a zkusil se poohlédnout po kontraktu v IT ve Wellingtonu. Zaprvé proto, že tam dnes trajektem míříme. Zadruhé proto, že do našeho případného návratu domů zbývají cca 3 měsíce a na kratší dobu by ho asi jentak nikde nevzali. Za třetí proto, že kdyby takovou práci získal, rozhodně tím vydělá víc peněz než na polích. Zde musím vyzdvihnout své zásluhy, protože bez nich by ještě neměl ani nadpis Curiculum vitae:). 

Co se nestalo. Včera poslal první CV a hned kolem šesté večer volal personalista z Wellingtonu, že by se s ním rád setkal. Jen to už je pro nás skvělá zpráva, protože jsme se z mnoha stran setkali s informacemi, že se člověku se zpětnou vazbou mnohdy poštěstí až po 70ti CV a více. Uvidíme, co se v pátek dozví.

Dnes nás čeká ferry do Welingtonu. Při troše štěstí prý uvidíme delfíny. Tak se na to těším.