Den 23.-24. (čtvrtek, pátek 31.1.-1.2.)

Včera jsme vyrazili od Owaky přes Invercargill k Lake Manauwi, kde je DOC, značka basic. Lake Manauwi už je nějakých 50km od Te Anau, kde začíná jedno z nejzajímavějších míst NZ, Fiordland. Počasí zase, že by jeden padl. Po cestě jsme koukli na Curio Bay a Petrified forest. Ten mě nějak minul, protože jsem čekala úplně něco jiného. Naivně jsem si malovala nějaký plnohodnotný les zalitý do jantaru či co. Ve skutečnosti to spíš vypadalo jako kamenité pobřeží, zblízka pak šlo rozeznat pár padlých klád, které byly jako z kamene. Samozřejmě pro lyrické osoby je cenná právě představa, že stojí u něčeho co je tisíce let staré…teď když píšu to tisíce, tak mi to možná taky dochází. 

Petrified forest

V DOC jsme zase narazili na nějaké Čechy. Mě už to přestává připadat vtipný, tak jsem se nedružila, ale Z. šel vyzvídat nějaké informace. Přišel s nepěknými informacemi, protože ta dvojice právě včera Keplera dokončila, a byli hodně zklamaní. "60 kiláků vo lese" téměř až do konce jejich vlastními slovy. Ale lesem těch 60 kilometrů šli, tak jím parafrázuju. Takže jsme náš great-trackový plán zase přehodnotili a vsadili jsme místo toho na jednodenní tracky.

Noc byla naprosto tragická, protože se blízkostí jezera znásobila přítomnost komárů, a tak se nedalo vůbec spát.

Dnes ráno přejezd do Te Anau, návštěva infocentra, kde jsem nafotila nějaké doporučované trasy a hned odpoledne jsme si jednu dali. Z Te Anau je to do Milford Sound (MS) ještě slušných 119 km. K The Divide, odkud začínal náš dnešní výstup na Key Summit, jsme dorazili až před jednou hodinou, a protože se silnice u MS v 7 p.m. zavírá, tak si MS necháváme na zítřek. Výstup na Key Summit je první nebo závěrečnou částí Routebourne Track, dalšího z šesti Great Tracků. Počasí vyšlo skvěle a tak turistů bylo na trase jak slimáků po dešti. 

Key Summit

Na večer jsem pokračovala ve své serii přírodních koupelí a po včerejším Lake Manauwi jsem si dnes dala pár temp v Lake Gunn (spíme v DOC Lake Gunn, zn. standard). Voda průzračně čistá a ledová. Osvěžující zážitek. Jinak se od včerejška začínám bát, že se ponorkou sežereme. Vzájemně si lezeme solidně na nervy, dneska jsme šli na Key Summit v rozestupu jedné až dvou vrstevnic:). Jo, a Zdenál mi poprvé v životě řekl, ať se jdu bodnout. No já jsem se nenechala zahanbit, tak jsem ho taky poslala na ono místo, opakovaně a pak jsem se ho snažila vyřídit pohledem. Ono nám asi dost leze na nerv, že se teď muselo denně ujet šílených kilometrů a pak nás pár dní nenechali vyspat komáři. Jak tenhle příběh ještě dopadne...