Jen co jsem včera dopsala deník, stala se nám krásná ilustrativní příhoda. Musím ale začít odjinud. Lítají tady malé černé miniatury našich much, které se jmenují sandflies alias "Dracula of West Coast". Je jich tady mraky a náš přípravek dovežený z ČR testovaný v extrémních podmínkách záplavových oblastí lužních lesů je pro ně životabudič. Jejich štípnutí zatraceně hodně svědí. Apetit mají celý den, ale obzvlášť kolem podvečera, tedy když přijíždíme do kempu. Protože už nejsme blbí, tak se celý den snažíme otevírat dveře vanu na co možná nejkratší dobu, aby se tak expozice náletům těch mrch minimalizovala. Dost to připomíná vyjímání zásob z lednice, která je kaput uprostřed parného léta. Jednou rukou otevírám dveře, druhou intuituivně lovím předměty a třetí rukou bych strašně ráda zabíjela. Myslím, že po dnešním vystříkání auta NZ verzí Biolitu mi možná i ta ruka naroste. To vše za vzájemného povzbuzování vulgarisy, že už to tomu druhému dlouho trvá a proč, že jsou ponožky v potravním sektoru. Takže nejčastěji takhle při večeru sedíme ve vanu, večeříme, škrabeme si štípance a besedujeme, jak je možné, že ostatní mají vany dokořán a sedí na trávě. Nyní se dostávám k včerejší příhodě. Jak sedíme v tom autě, a protože je tady léto, tak se v něm nedá moc dýchat. Abychom si přilepšili, tak si občas necháme to vakuum pročísnout ventilátorem. Takže se pootočí klíčkem, ale ne do té míry, že by naskočil motor a zapne se fukar. Do včerejška nám to vycházelo, ale včera jsme nejspíš nechali zapnutou i klimatizaci. Maximálně ale 20 minut, víc určitě ne. Pak Zet napadlo (zajímalo by mě proč ho to napadlo, protože dřív jsme to nedělali), že zkusí, jestli je vše ok. A auto ani neblaflo.Bylo nám řečeno, že baterie je v prosinci vyměňovaná a musím říct, že tomu pořád věřím. Nevím, jak je to možné, když denně najezdíme skoro 100 km, ale baterie se prostě vybila. Hned jsem si vzpomněla na ty nešťastníky u Lake Gunn na Milford Rd. Na náš dolarový účet. Na to kolikrát jsme chtěli zkusit freedom camping někde u cesty na černo. "Domů, do Čech, do Prahy, do Podolí, do lékárny, doprdele mně bylo smutno"... Startovací kabely nevlastníme.
Měli jsme nakonec docela "Glücka". Hned druhý tázaný je měl a po pár minutách nácucu od sousedů už se auto chytlo. Dali jsme si hned okružní 15 km jízdu pro blaho naší autobaterie.
Ráno jsme vstali ještě před sedmou, protože jsme byli zfanatizovaní ohlášeným brzkým odjezdem majitelky startovacích kabelů. Ani jsme si oči nepromnuli a už jsme seděli na předních sedadlech a s napoprvé nastarovaným motorem radši ujížděli k Fox Glacieru. Mělo to svoje výhody, protože před osmou ještě normální turista mlátí špačky, takže jsme si užili krásný osamocený viewpoint na Fox Glacier. Spolu s Franz Josef Glacier, který je půl hodinky od Foxu dva největší ledovce NZ. Jediné, co kalilo zážitek, byla oblačnost, která nám kryla ve výhledu Mt.Tasman a Aoraki Mt.Cook, u které jsme byli cca před týdnem. Kdyby někomu vrtalo hlavou, proč se ledovec na NZ jmenuje Franz Josef, tak jako mně, tak je to kvůli tomu, že tudy v polovině 19. století bádal jakýsi R-U občan, Julius von Haast, který ve vší skromnosti obdařil nejdřív svým jménem nedaleký průsmyk, kterým ale prošel až po jeho objeviteli, který asi nebyl z R-U. No a když došel k ledovci, který se jmenoval Victoria, tak si řekl, že odteď je to Franz Josef. Ještě že tudy nešel o pár let později nějaký stejně vykutálený stoupenec ultrapravice.
 |
| Fox Glacier z vyhlídky |
 |
| Čelo Fox Glacier |
 |
| Franz Josef Glacier |
 |
| DOC Lake Ianthe |
Dnes noc v DOC Lake Ianthe/Matahi, zn. standard. Vedle stanující kolaři si mysleli, že jsme ze Švýcarska. Podezírám je, že kvůli Zdenálovu švýcarskému nožíku. Včerejší kempaři nás zase měli za Italy. To mě rozesmálo. To už jsem lepší Švýcarka. Obě skupiny, ta včerejší i dnešní, jsou z Nizozemska a o obou jsme si mysleli, že jsou seveřani odněkud od Baltu.
Přijde mi vlastně vtipné, že se tu všichni baví tím samým. Nejdřív odhadují odkud asi jste a potom se na to "by the way" přeptají. Ale Němců je tu nejvíc a poznají je snad všichni, ti jsou mimo "hru".
P.S. asi jsem Zdenála definitivně naučila pivnímu moku. Dnes při nákupu zamítl koupi o dolar dražších jablek než obvykle a za pět minut přitáhl s dvanácti packem piv za 24 NZD. Nejdřív jsem to schválila, ale za chvilku mi došla ta ironie, tak jsem piva zatrhla a poslala ho zpátky pro jablka. Vrátil se s 12 packem piv za 16 NZD a pytlem jablek.
Žádné komentáře:
Okomentovat