Den 27. (pondělí 4.2.)

V pondělí ráno jsme se probudili do pěkného slejváku. Tak jsme zapnuli spacáky a chvíli ještě odpočívali uvnitř vanu. Když už nás to nebavilo a déšť se neměl ke konci, tak jsme se rozhodli, že strávíme den v Queenstown v knihovně. Městské knihovny tu mívají ve zvyku mít free wifi a nikdo se Vás při vstupu na nic neptá. Protože se takové zprávy mezi low-cost cestovateli rychle šíří, tak jsou jich knihovny plné. Podobně, ústní lidovou slovesností, se šíří plno vychytávek. Např., že pokud se už kvůli zimě vážně nedá koupat na divoko, stačí zajít do městského bazénu, který mívá každý městys. Neznamená to, že se pustí "mastný voko" přímo v bazénu, ale za snížené vstupné cca 2NZD člověka pustí pouze do sprch. Nebo, že pokud chcete zkusit tzv. freedom camping, zeptáte se na infocentru po rybářských mapkách a podle nich sjedete ze silnice na cestičku k řece a tam přespíte. Ovšem nelegálně s hrozbou pokuty 200NZD. Na tuto variantu jsme zatím gule neměli. Babských rad se tu šíří plno.

Tak jsme vyrazili do Queenstown. Pravda, že v průvodci psali, že je to asi nejkomerčnější město jižního ostrova. Točilo se tu v okolí plno scén do Pána prstenů, je tu lyžařské středisko a ráj pro extremní sporty- bungee, jet boating atd. Průvodcovské zvěsti o QT se vyplnily. Parkovat se nikde bez placení nedalo a když jsme v hustém dešti konečně našli knihovnu, zjistili jsme, že wifi je v ní docela draze placená. Protože byla mlha a ten déšť vážně neustával, tak jsme se poflakovali po knihkupectvích až jsme se rozhodli najíst v McDonalds a vytěžit jejich wifi. Ačkoliv jsme postupně získali tři půlhodinové vouchery, strávila jsem na internetu asi 15 minut, protože se mi wifi dvakrát po pár minutách nenávratně odpojila. Zvyk časově neomezených bezplatných wifi v mnoha kavárnách v ČR  mi tu opravdu chybí. Aktualizovat deník je občas oříšek.