úterý 30. dubna 2013

Týden 16. (pondělí 29.4., středa 1.5.)

V sobotu jsme vylezli na Skytower, nejvyšší budovu (spíš věž) na NZ. 328 metrů pokud připustím, že anténa by se měla počítat. Hned jak jsme vyšli z výtahu, tak za oknem proletěla padající osoba doprovázená povzdechem obecenstva. No, já nevím, skyjump je sice zajímavá věc, ale nikdy nevíš, co se může po… Krom toho je to pekelně drahé, ačkoliv zavádí zimní slevu 2v1, takže za jednu cenu si skočí dva dospělci. 
Victoria street směřující k Albert Parku





Aotea square
vpravo v pozadí Mt.Eden
Odpoledne jsme si ještě střihli vodní dýmku v koloniálu nějakého Araba v centru města. Vodní dýmky a čajovny se tu vůbec nedají vygooglit. Nevím, jestli to znamená, že tady prostě nejsou nebo jestli jsou tak undergroundové, že na internet pečou. Nutno dodat, že tak dobrou vodnici jsme už dlouho neměli. Ještě ten čaj k tomu chyběl.

Jinak se v pátek Zet vrátil cestovní pas s přiděleným pracovním vízem. Tak už zase můžeme nakupovat pívo v supermarketu společně, aniž bychom u kas dělali, že se neznáme, a taky už Zet zase může chodit do barů. 

V pondělí po dopsání předchozí řádky jsem jela pro Zet, abychom se spolu naobědvali. Vycouvala jsem z dvorku, vše ok, projedu první roundabout alias kruhový objezd, vše v cajku. Vjíždím do druhého roundaboutu, a že jsem to trošku přepálila s rychlostí, tak si chci přibrzdit….a hle! Prošlápla jsem brzdu a reakce asi taková, jako když brzdí Fred Flinstone patami o asfalt. Trošičku jsem se zapotila, ale roundabout jsem projela, sice méně "round" a více "straight" než by asi bylo zamýšleno, ale přeci. Následuje hladká rovinka podél místní elementary school. V její půli je přechod, u kterého kolem oběda občas drží školáci stráž a používají k tomu takové kartonové závory. Už jsem se viděla jak se jimi prorážím a spurtuji si do cíle své cesty pro vavřínový věnec alias klepeta zákona. Naštěstí je to rovinka zlehka do kopce a auto začalo zpomalovat. Stát se mi to cestou do práce z Albany do údolního Browns Bay, tak už tenhle zápis píšu jako moták.
Nabrala jsem Zet v práci, která je naštěstí asi 500m od našeho podnájmu a jeli jsme rovnou rychlostí 30km/h nedaleko za mým starým polským známým automechanikem. 
Nebudu dlouze popisovat, co všechno jsem se zase v rámci motoru, brzdné kapaliny a  brzdných hadiček dozvěděla. Důležité je, že jsme zase byli "lucky", koštovalo to "jen" 150NZD a bylo to opravené v pět odoledne. 
Co mě ale zarazilo bylo, že se mě automechanik napůl žertem ptal, jestli nemám nějaké nepřátele. Připadala jsem si jako v americkém konspiračním bijáku. Ptám se ho proč. Tak, že prý byl problém způsoben prasklou "break hose" tzn. brzdnou hadičkou. Ale že ta nevypadala celkově ve špatném stavu. Ptám se, jestli by to mohl udělat kocour. Řekl, že už viděl jak to vypadá, když hadici přehryže krysa, ale tohle prý vypadá jako naříznutí. 
Je pravda, že když se kouknu do záznamu z prohlídky u VTNZ před měsícem, tak položka brzdy prošla bez jakéhokoliv upozornění. A pod auto se tam opravdu koukají. 
Je pravda, že když se kouknu na tu hadičku (,kterou jsem si ze zvědavosti vzala), tak nevypadá zpuchřele.
Je pravda, že nám David v lednu říkal, že na NZ se občas pro legraci demolují osaměle stojící campervany. Tak mě napadlo, že snad jedině na parkovišti u Speakers Corneru by si někdo mohl pro srandu říznout do auta s lůžkovou úpravou, jasně patřícího backpackerům.
 Ale stejně se mi to moc nezdá. 

Žádné komentáře:

Okomentovat