Týden 21. (Sydney den 3.)

  Na pondělí jsem se těšila. Díky královniným narozeninám a NZ spojenému pondělnímu státnímu svátku jsme se vlastně v Austrálii vyskytli. Krom toho předpovědi na tenhle den slibovaly skvělé počasí. A to se splnilo bez výhrad.

Hned na devátou ranní jsme vyrazili po stopách mojí sestry trajektem z Circular Quay(tedy přístavu u Harbour bridge) do Manly.

Manly se mi hodně líbilo. Nádherná pláž, oproti centrální Sydney vesnický klídek a skvělé výšlapy do okolí. Krom toho, že jsme se podívali ke kavárně, kde pracovala sestra, jsme na její doporučení vyšlápli na North Head. Asi poslední výběžek sydneyského zálivu před vplynutím do moře. 

Opera z trajektu

Jen ten trajekt mi zase poskytnul úplně jiný pohled na centrální Sydney a přesvědčil mě o tom, že budova Opery je geniálně vymyšlená. Už na Milford Sound jsem zjistila, že výhled od vody může na leccos změnit názor. Stejně tak v Sydney mě trajekt přesvědčil, že Sydney bez Opery by nebyla Sydney.

Na Manly beach svítilo slunce a surfaři normálně vykonávali svého koníčka, joggeři joggovali, a Kutílková se Sejčkem vočumovali v zimních bundách. Slunce sice hřálo, ale na kraťásky, vy bejci? Už chybělo jen pletivo mezi námi a Aussies (Ozíky=tak si říkají Australané, Novozélanďané jim říkají kangaroos=klokani) a člověk by si připadal jak ve výběhu. Vzájemně jsme se nevěřícnými pohledy poměřovali. My je ze svých zimních bund a oni nás skrz mohutné nátěry opalovacího krému. Klokani jsou prostě stejně otužilí jako kiwáci.(Klokani=kangaroos, tak říkají Australanům Novozélanďané).

Výšlap na North Head a zpět nám zabral něco kolem dvou hodin. 

Trajektem zpátky do města to pěkně houpalo a byla to nakonec docela legrace.

Manly Beach

Bluewater Cafe, někdejší působiště sestry

venkovní brouzdaliště se slanou vodou

výhled z North Headu na centrální Sydney

Z centra jsme se vydali na okraj Hyde Parku k zastávce autobusu, který jezdí na Bondi Beach. Z centra to vůbec není kousek. Odhadla bych to na půl hodiny cesty busm. Na Bondi už jsme dorazili se západem slunce, ale pořád bylo na co koukat. Bondi Beach jsem si asi představovala ještě větší než je. Sama jsem poprvé něco o její existenci zaregistrovala během olympiády v Sydney, kdy na ní byl postaven areál pro beachvolejbalový turnaj a protesty místňáků s tím spojené. Ani se nedivím, že se škorpili, protože to muselo celou pláž naprosto ucpat.

Proč je tak slavná jen odhaduju z toho, čeho jsem si na Bondi všimla. Neskutečně jemný čisťounký bílý písek a potom asi dost slušné vlny pro surfování. 

Bondi Beach

Bondi graffiti

Do hostelu už jsme se vrátili za tmy. Na večer jsme si domluvili rendezvous "na jedno pivo" v Maloney's Hotelu se Silvou a Oliverem, kteří jsou v Austrálii asi od listopadu. Silvu znám z Plzně. Právě jí byl Maloney's důvěrně známý, protože je to prý široko daleko nejlevnější bar. Z jednoho piva se pak ještě vylouplo pár rumů s kolou a spát jsme šli až ve dvě. 

Je zajímavé, že státní svátek Queens birthday byl na NZ v pondělí 3.6., kdežto v Austrálii bude až příští pondělí 10.6. Malý detail, který vyvolal nedorozumnění v tom, kdy se setkáme, protože jsme mluvili jen o Queens birthday, ale nikoho nenapadlo, že by mohly jedny narozeniny být v různých termínech.