Týden 9.± (neděle 3.3.-pondělí 11.3.)

Přes tvůrčí krizi opět v zápiscích. Po tom co jsem do stropu v ložnici vykoukala díru černější než okolní noc, jsem se rozhodla donutit se zaznamenat něco o další fázi naší cesty. A fakt se mi moc nechtělo. Vykládám si to zaprvé ztrátou inspirace. To protože psát každodenní zápis o životě nezaměstnaného necestujícího se mi nezdá "kůl". A protože bych to po sobě sotva chtěla číst já, tak se mi to ani nechtělo zveřejňovat pro svého jednoho pravidelného čtenáře.

A zadruhé si to vykládám, a prosím ať se na mě za toto účastníci emailové kampaně nezlobí, jako částečný následek malé agitky HLAVNĚ SE NEDĚLTE. 

Abych tedy aktualizovala naše stavy. Nedělíme se, nemnožíme se a zůstáváme právě dva. 

Co je nového. Bydlíme v nemovitosti, což všechno docela vystihuje. Říká se tomu granny flat, nemá to kola a nedá se to přeparkovat. Ve své podstatě je granny flat něco jako vejminek. Malá izolovaná bytová jednotka nalepená k rodinnému domku. 

Bydlení jsme hledali v dosahu Zet práce, abych měla k dispozici van a nemuselo se kupovat druhé auto. Do práce to má Zet asi 700 metrů. Takže ho tam zítra vezu:). 

Já sama jsem dnes byla na interview na práci u McDonalds. Jde o asi osmihodinovou pracovní dobu týdně. Víceméně pouze výpomoc v době obědů. Myslím, že mi to bude prozatím stačit. Stačit jako motivace k obcházení kaváren a udávání svých schopností neověřených praxí nebo jako motivace k červencovému návratu domů. Bojím se trochu, že moc nudnějších prací už v životě neokusím. Ale proto jsem asi tady. I cesta může být opravdu cíl. A hlavně se potřebuju dostat do anglicky mluvícího kolektivu.