Minulou sobotu jsme navštívili Kelly Tarltons' sea life aquarium. Kupodivu byl Kelly Tarlton muž. Nejvíc nás dostali tučňáci. Mají jich tam solidní zásobu a zrovna je krmili, když jsme přišli. Spočívá to v tom, že se vezme z kýble ryba a nacpe se na délku tučňákovi do zobáku. Trochu vzdáleně to možná může rurálnímu publiku připomínat krmení hus. Legrační bylo, když se kolem kýble seběhli. Pojem seběhli se, je v tomhle kontextu trochu nadnesený, protože rychlý přesun tučnáka spíš vypadá jako batole ve fraku dobíhající vlastní těžiště. Ale když se tedy kolem toho kýble ve finále "seběhli" a nedostávalo se na ně ryb, když zrovna chtěli, tak zobákem ožďubovali rukávy svých klečících vy-chovatelek. Což je asi legrace, když to dělá třiceticentimetrový tučnák modrý, ale kdyby si takhle dloubnul opodál stojící tučňák císařský (asi 120cm), tak by to už asi tak vtipné nebylo. Nejvíc jsme se potom zdrželi u akvária, v kterém se koupali. Nikdy dřív jsem je takhle ve vodě neviděla, takže mě hodně překvapilo jak rychle plavou, ale hlavně jak ve vodě nabydou. Když stojí na souši, tak mají, zdá se, zatažené pupky, ale když se ponoří do vody, tak se strašně nafouknou a jsou k nepoznání.
Dál mají v Kelly Tarltons' tunel žraloků. Je to tunel s proskleným stropem, nad kterým plavou žraloci. Stoupnete si prostě na pojízdný pás, zalomíte hlavu, otevřete ústa a jedete.
Další zážitek byli mořští koníci a mrtvolka obrovské chobotnice naložená do láku. Zkrátka Kelly Tarltons' stojí za návštěvu.
Tuhle uplynulou sobotu jsme zase dostali pozvání na nějakou akci CS clubu v Aucklandu. Tentokrát se zpívalo u Pepy doma. Pepu jsme na opékání prasete asi o dvě hodiny minuli. Pepa je cca 40± pán, který do Aucklandu přijel před půl rokem. Našel si práci, jak jinak než v IT a v červnu za ním dorazí i manželka a dva synové, 9 a 13 let. Pepa bydlí v patrové bytovce s Ivanem a Katkou a pro zpestření dne si občas sjíždí schody na boogie boardu. Bylo mi řečeno, že každý nováček musí ty schody sjet. Tak jsem se nechala ukecat a sjela jsem si je za nás oba se Zet také. Zetovi budiž polehčující okolnost, že on nepil, protože řídil. S trochou alkoholu to dolů jede přecijen snáz.
Jinak jsme v tomhle týdnu přebookovali Zetovu letenku. Domů přiletí až 15.12.. Podepsal už pracovní smlouvu a jeho návrat je tak asi už vyřešený. Já mám ještě s rozhodnutím trochu času, ale vypadá to na srpen.
Příští víkend tady bude prodloužený, kvůli public holidays na počest královniných narozenin. Rozhodli jsme se koupit si letenky do Sydney a strávit tam tři dny od 1.- 4.6.. Původně jsme zamýšleli si udělat v červenci týdenní dovolenou a kouknout se i na Uluru, ale nakonec využijeme toho prodlouženého víkendu a týden Zetovi dovolené si vyšetříme až někdy na těsno před mým odletem. Co v tom týdnu budeme dělat, jsme se ještě definitivně nerozhodli, ale váháme mezi návštěvou ostrova Tonga a Samoou. Po X letech trávení letní dovolené v nehostinném zimním počasí, strávím novozélandskou "zimní dovolenou" válením na slunečné pláži. Juchů.
Žádné komentáře:
Okomentovat